Výlet na kole do polské vesnice Kietrz, který skončil vazbou v policejní cele.

Můj první blogový článek jsem se rozhodl napsat vzhledem ke špatným zkušenostem, které jsme zažili při cyklovýletu do blízké vesničky Kietrz. Proto, abyste nemuseli zažít to, co my, a případně aspoň věděli, co se vám může stát.

Náš výlet začal v Opavě 18. 5.2013, kdy jsme chtěli utratit zbytek našich polských peněz, takže jsme se rozhodli udělat výlet na kole do blízkého města Kietrz přes vesničky Pilszcz a Drierzyslaw. Je to pěkná projížďka přírodou, takže určitě doporučuji, hlavně jsou to cesty téměř bez aut. Tuto projížďku jsem absolvoval již mnohokrát se svými přáteli, a proto jsem se rozhodl vzít na stejnou projížďku svou přítelkyni, která měla zrovna nové kolo.

Po našem příjezdu do Kietrze jsme si objednali  v místní pizzerii velkou pizzu Veronica, která je plněna i uvnitř těsta sýrem a šunkou, takže je opravdu hutná a k tomu samozřejmě pivo Zywiec. Po příjemně strávené hodině (možná více) v pizzerii jsme se rozhodli vyrazit na cestu domů. Bohužel již po několika metrech nás zastavila policie.

Zprvu jsem si myslel, že nám chtějí zkontrolovat kola, zda je nemáme kradená, protože v pohraničí se takto spousta věcí ztrácí, ale byl jsem na omylu. Naše kola je vůbec nezajímala (tohle mě štve, protože nám dvě kola nedávno ukradli, tak bych byl vděčen, kdyby se policie snažila s tím něco dělat), jediné, s čím okamžitě vyběhli z auta, byl alkohol tester. Přišlo mi to nějak moc nápadné, protože před námi projelo auto i pár kol, takže divné, že si vybrali zrovna nás. Navíc máme helmy a plně vybavená cyklistická kola. Nicméně přišel šok. Nadýchali jsme alkohol - já 0.08mg/l což je v přepočtu 0,17 promile a je to stav: "žádná opilost" a přítelkyni, která je drobná a má tím pádem zřejmě horší spalování, naměřili 0.19mg/l což je v přepočtu 0,4 promile a je to stav: "excitační opojení:  hovornost, mírně stupňovaná euforie (tj. intoxikovaný má lepší, povznášející náladu, stále však v hranici normy). Od 0,80 promile více není řidič schopen bezpečně řídit vozidlo".

Opakuji, jeli jsme na kole! Nicméně v Polsku je dolní hranice téměř nulová (0.2 promile). Začalo jít do tuhého. Policistům jsme moc nerozuměli a nedá se říct, že by byli zrovna příjemní. Každopádně, po testu mi policista ihned s úsměvem oznámil, že přítelkyně jede s nimi do vazby do Glubčic a že bude mít další den soud. Ještě s úsměvem dodal, že může dostat až půl roků vězení. Pořád jsem si myslel, že si dělají legraci, ale bohužel ne. Mezitím přijelo další policejní auto, které mělo zabavit kolo přítelkyně, ale neměli ho kam dát, tak mě začali velmi důrazně přesvědčovat, ať si zařídím odvoz, na což jsem odpověděl, že nezařídím, že nemám koho. Takže nakonec jsem byl nucen vézt si druhé kolo vedle sebe domů. V tu chvíli jsem pochopil, že je to vážné a mou přítelkyni si opravdu odvezou. Byl to moment, který bych nikomu nepřál. Strašná bezmoc – nebýt schopen pomoci své přítelkyni. Volal jsem svému kamarádovi advokátovi Martinovi (www.legalsk.cz), zda se dá něco dělat.

Bohužel v tento moment se nic dělat nedalo. Přislíbil mi pomoc u soudu a dal kontakt na českou konzulární pohotovost v Polsku. Přítelkyně mi ještě stihla zaslat pár sms z policejního auta, ve kterých mě hlavně zarazilo, že jí policie tvrdila, že pokud bude chtít překladatele, tak soud bude místo neděle až v úterý.

Ve vazbě přítelkyně dostala dvě hrubé vězeňské deky, dvě prostěradla, povlečení na polštář (který ale nebyl k dispozici) a 1, 5 litru vody. V sobotu jí bylo nabídnuto jídlo, které ale vzhledem k tomu, že z celé situace měla stažený žaludek, odmítla. V neděli už ani nikdo nic nenabízel. „Klimatizace“, kterou byla cela vybavena, hučela celou noc, stejně tak byla celou noc rozsvícená světla.

Hned po příjezdu domů jsem začal komunikovat s příjemnou paní z konzulátu, která se celé situaci také podivovala, a hlavně ji zarazilo, že by soud byl až v úterý, protože ze zákona ji musí za přestupek do 48 hodin pustit. Ihned volala na policejní stanici v Glubčicích a zřejmě na ně zapůsobila, protože po mém příjezdu na stanici mi už tvrdili, že ráno tam bude překladatel. Bohužel přítelkyni už jsem nemohl vidět a telefon jí byl zabaven. Ještě mi pak volala paní z konzulátu, že se ráno ujistí, zda tam překladatel opravdu dorazí. 

Večer jsem se domluvil s kamarády advokátem Martinem a Lukášem, který byl ochoten nám v případě potřeby následující den dělat překladatele. 

Druhý den ráno, poté, co jsme vyrazili směr Glubčice, nám volala paní z konzulátu, že překladatel dorazí. Můj kamarád se nám nakonec stejně hodil, protože nám pomohl na policejní stanici vyřídit formality ohledně naší obhajoby a ohlásit Martina jako právního zástupce přítelkyně. 

Po ohlášení právního zástupce mohl kamarád s přítelkyní mluvit a říct jí, co bude následovat.  Potom jsme čekali na oficiální výslech na policejní stanici, již za přítomnosti překladatele. Po sepsání výpovědi z výslechu odvezli policisté přítelkyni k soudu, kde ji náš kamarád Martin obhajoval. Asi po hodinovém stání zněl verdikt následovně: pokuta 400ZL + 100ZL soudní výlohy + 60ZL policejní náklady a hlavně dostala 6 měsíční zákaz jízdy na kole v Polsku. Přítelkyni soud ještě odečetl 400ZL z pokuty za strávení dvou dní ve vazbě. Takže jsme finálně měli zaplatit 160ZL. 

Dnes už se této absurditě smějeme, nicméně znovu bychom se v této situaci octnout nechtěli. 

Tento článek jsem napsal především pro všechny cyklisty, kteří občas jezdí do Polska, ať si dají pozor, zda před jízdou nebo během ní nepožili něco alkoholického. 

A hlavně bych tímto chtěl moc poděkovat kamarádům Martinovi a Lukášovi. Velké díky patří také české konzulární pohotovosti.